ZO ČSOP ROKYCANY
pobočný spolek Českého svazu ochránců přírody,
registrovaný pod spisovou značkou L 49107, vedenou u Městského soudu v Praze

Na myslivost se zaměřili v Rokycanech

Ani sněhová kalamita, která se přehnala / 23. února / Rokycanskem neodradila více než dvacet zájemců o myslivost. Ti se sešli již na pátém odborném semináři v rokycanské Sokolovně. Program, pečlivě připravený místními ochránci přírody, byl nesmírně zajímavý a je jen škoda, že se jej nezúčastnilo více myslivců.

Vše začalo mírně po deváté hodině přivítáním přítomných a představením přednášejících. Téma myslivosti pro letošní seminář nebylo vybráno náhodně. Vždyť samotná definice myslivosti, která ji představuje jako „soubor činností prováděných v přírodě ve vztahu k volně žijící zvěři jako součásti ekosystému a spolková činnost směřující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvyků jako součásti českého národního kulturního dědictví“ je rokycanským ochráncům přírody velice blízká. I oni si totiž uvědomují, že je to především souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stádia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků. Zároveň je to i záměrná, účelná a každodenní činnost ve prospěch přírody a zvěře. Myslivci jí vykonávají dobrovolně a za nemalých časových i finančních obětí, které tráví při výchově zdravé, silné a odolné zvěře. Vysazují a ošetřují však i remízky, obdělávají myslivecká políčka, budují krmelce a další myslivecká zařízení, shromažďují krmivo pro zvěř a přikrmují zvěř zejména v době zimního strádání, tlumí nemoci zvěře, odchovávají bažanty, divoké kachny i koroptve a vypouštějí je do přírody. Loví jen v době lovu a při zachování všech podmínek a způsobů lovu, střelbu na mysliveckou vzdálenost nevyjímaje. Ulovené zvěři vzdávají poctu a společné hony končí výřadem a trubačskými fanfárami. Používají i zvláštní mluvu, dodržují tradice a zvyky a na společných posezení obveselují přítomné mysliveckou latinou. Při výkonu práva myslivosti používají speciálně vycvičené lovecké psy, pro něž ročně pořádají několik stovek kynologických akcí, zkoušek a výstav. Důležitou součástí myslivosti je po kynologickém klubu, který sdružuje chovatele různých plemen i Klub sokolníků, jehož členové cvičí lovecké dravce k lovu zvěře, ochraňují letiště před jinými opeřenci, vinice před špačky či města od přemnožených holubů. Zároveň odchovávají i mláďata zvláště chráněných druhů dravců, které pak vypouštějí do přírody. Úspěchy zaznamenává i Klub fotografů, o čemž svědčí celá řada ocenění nejen i nás, ale i v zahraničí. Velkou péči a starostlivost věnují myslivci i práci s dětmi a mládeží ve svých kroužcích, kde se zájemci učí poznávat přírodu a zvěř, vnímat přírodní zákonitosti a jevy, prohlubovat citový vztah ke všemu co přírodu tvoří. Mládež je i významným pomocníkem myslivců při shromažďování krmiv, krmení a sčítání zvěře či při stavbě budek. Každoročně je pro ně organizována soutěž mysliveckých znalostí „ Zlatá srnčí trofej “, které se úspěšně zúčastňují i mladí rokycanští ochránci přírody a množství letních táborů. Úspěchy však zaznamenávají i další Kluby, např. trubačů či autorů.

Poté již začala první přednáška v podání Ing. Pavly Lhotákové z Krajského úřadu v Plzni na téma „Dotace v myslivosti v r. 2013“. Zde se přítomní díky precizně připravené přednášce za využití výpočetní techniky mohli dozvědět, jak získat finanční prostředky na myslivecké hospodaření. Toto téma jistě zaujalo nejednoho aktivního myslivce se zájmem o zvelebování krajiny. Ukazuje se totiž, že nejvíce finančních prostředků je ročně vynakládáno např. na založení a údržbu zvěřních políček pro spárkatou zvěř. Nezaostává však ani zřizování napajedel, instalace betonových nor a hnízdních budek pro vodní ptáky. Možností, jak využít finanční prostředky poskytnuté Ministerstvem zemědělství, respektive Krajskými úřady na mysliveckou činnost, je však mnohem více. Kromě kvalitní prezentace si mohli zájemci odnést i formuláře nutné k žádostem o podporu.

Po krátké přestávce zkušený kynolog Jan Šlouf představil loveckou kynologii v praxi. Osobitým způsobem seznámil přítomné milovníky čtyřnohých přátel s nejrůznějšími úskalími výběru štěněte, výcviku a v neposlední řadě i účasti na výstavách. Součástí obsáhlé, neméně poutavé přednášky byla i zmínka o field trialu. I toto povídání mělo mezi posluchači velký ohlas, neboť mezi účastníky byli nejen dlouholetí myslivci, ale i adepti, tedy Ti, kteří se myslivcem teprve stanou.

Společný oběd – výborná svíčková s houskovým knedlíkem – v restauraci navodil tu správnou přátelskou atmosféru nejen na neformální diskusi, ale i na odpolední cyklus přednášek. Ten odstartovala Mgr. Dita Weinfurtová z České společnosti na ochranu netopýrů. A nemohla samozřejmě mluvit o ničem jiném, než-li o těchto zajímavých savcích. Můžeme se s nimi setkat nejen na šoulačkách, ale i čekaných na kazatelnách. Byť se sice nejednalo o myslivecky obhospodařované druhy, vyvolala tato přednáška velkou pozornost. Nejen svým obsahem, zajímavostmi ze života těchto zvířat, ale i názornou ukázkou několika druhů. Mgr. Weinfurtová má totiž doma několik zraněných netopýrů, které vozí po přednáškách, což i zde vyvolalo náležitý rozruch. Vždyť ruku na srdce, kdo už si mohl zblízka prohlédnout či dokonce pohladit netopýra. V rámci přednášky zaznělo i to, jak netopýrům pomoci, jak poznat jednotlivé druhy i jak podpořit organizaci www.ceson.org zabývající se ochranou netopýrů. Zájemci si navíc mohli odnést i několik propagačních materiálů nejen o netopýrech, ale i publikací vydaných Krajským úřadem Plzeňského kraje.

Cyklus přednášek odborného semináře uzavřel zkušený myslivec Karel Plaňanský, kterého na Rokycansku zná téměř každý, kdo se s myslivostí setkal. Nahradil tak pozvaného Milana Cihelku, který se do Rokycan díky sněhové kalamitě na Rakovnicku nedostal. Dlouholetý lesní správce brdských lesů pozorné posluchače seznámil nejen se svým pohledem na dnešní myslivost, ale především s mysliveckými tradicemi, určováním stáří ulovené zvěře i samotnou preparací trofejí, což ocenili především mladí myslivci. Nutno dodat, že všichni přednášející sklidili za svá vystoupení bouřlivý potlesk, což nebývá zvykem. Po oficiálním ukončení semináře se přítomní odebrali k diskusi do místní restaurace, kde neformálně pokračovali v započaté diskusi.

A co říci závěrem? I když účast na mysliveckém semináři nebyla nijak velká, lze konstatovat, že pořádaný seminář patřil v historii těchto akcí k těm zdařilejším. Přiblížil totiž myslivost nejen jako nevyčerpatelný zdroj inspirace všech uměleckých oborů, ale i to, že myslivost kromě lásky k přírodě vyžaduje i široké odborné znalosti. Řada posluchačů si tak uvědomila, že myslivost mohou vykonávat jen ti, kteří mají rádi přírodu, ctí její zákony, dodržují stanovená pravidla a jsou při tom čestní, spravedliví, ukáznění, mají vysokou morálku, odpovědnost i nadšení.